Nejlepší pastýř na světě
30. 3. 2009
Moje cesta za ovečkama z Těchonic trvala přes rok. Jednou k nám
do práce přišel mail, že sdružení Vaváky rozjelo nový dárcovský web na podporu
své činnosti. Sdružení zachraňuje místní draha, starobylé obecní pastviny, kde kvetou téměř zmizelé kytičky a prohánějí se vzácné druhy drobných živočichů. Na drahách se pasou ovce. Stránky www.sanceprodraha.cz jsou v českém neziskovém rybníčku příjemným zjevením. Hravě předčí cokoliv, co jsem u tuzemských neziskovek viděla. Mají nápad, pěkné zpracování, jednoduché ovládání.
Neodolala jsem a ovečku Betynku prostřednictvím stránek virtuálně nakrmila. Za nějakou dobu mi přišlo poděkování ve formě kartičky s nápisem "Nejlepší pastýř na světě je Linda". Tak jsem Betynce přihodila další seno. Dostala jsem další kartičku a navrch k tomu k Vánocům Těchonickou medoládu. Tomu se říká vztah k dárci!
Pak se Betynce narodilo jehňátko. Ředitel sdružení Jirka Koreš mi poslal fotku a já se pevně rozhodla, že až přijde jaro, pojedu se na draha podívat. Omrknu, jak sdružení funguje, kam jdou peníze, které dárci posílají a vůbec, jaká je realita.
Těchonice je malá vesnička u Nalžovských hor (Nepomuk). Ná návsi je řada opravených domů a navíc zrekonstruovaná obecní váha. Ředitel sdružení je v sobotu odpoledne, jak jinak, na drahách. Vypráví zrovna dobrovolníkům z Brontosaura, co jsou draha, proč se musejí keře na drahách vyřezat, proč se tam pasou ovečky a jak sdružení funguje. Po našem příchodu nás čeká dobrodružství v podobě hledání zatoulaných oveček. Mezitím se dozvídám, všechno, co jsem chtěla vědět (kolik má sdružení zaměstnanců, co se dělá s vlnou, kolik je oveček, kdo vyrábí medoládu, jestli dostává sdružení peníze z grantů, ...) a mnohem, mnohem víc. Jirka Koreš je otevřený člověk bez okolků vyprávějící o životě v kraji, jeho radostech i strastech. Kolem se motají jeho čtyři děti. Příjemné odpoledne končíme krmením oveček suchým chlebem a nákupem medolády na místní faře.
Loučíme se a já doufám, že se nevidíme naposledy. Pro tohle stádo budu nadále ráda nejlepším pastýřem :-).
Neodolala jsem a ovečku Betynku prostřednictvím stránek virtuálně nakrmila. Za nějakou dobu mi přišlo poděkování ve formě kartičky s nápisem "Nejlepší pastýř na světě je Linda". Tak jsem Betynce přihodila další seno. Dostala jsem další kartičku a navrch k tomu k Vánocům Těchonickou medoládu. Tomu se říká vztah k dárci!
Pak se Betynce narodilo jehňátko. Ředitel sdružení Jirka Koreš mi poslal fotku a já se pevně rozhodla, že až přijde jaro, pojedu se na draha podívat. Omrknu, jak sdružení funguje, kam jdou peníze, které dárci posílají a vůbec, jaká je realita.
Těchonice je malá vesnička u Nalžovských hor (Nepomuk). Ná návsi je řada opravených domů a navíc zrekonstruovaná obecní váha. Ředitel sdružení je v sobotu odpoledne, jak jinak, na drahách. Vypráví zrovna dobrovolníkům z Brontosaura, co jsou draha, proč se musejí keře na drahách vyřezat, proč se tam pasou ovečky a jak sdružení funguje. Po našem příchodu nás čeká dobrodružství v podobě hledání zatoulaných oveček. Mezitím se dozvídám, všechno, co jsem chtěla vědět (kolik má sdružení zaměstnanců, co se dělá s vlnou, kolik je oveček, kdo vyrábí medoládu, jestli dostává sdružení peníze z grantů, ...) a mnohem, mnohem víc. Jirka Koreš je otevřený člověk bez okolků vyprávějící o životě v kraji, jeho radostech i strastech. Kolem se motají jeho čtyři děti. Příjemné odpoledne končíme krmením oveček suchým chlebem a nákupem medolády na místní faře.
Loučíme se a já doufám, že se nevidíme naposledy. Pro tohle stádo budu nadále ráda nejlepším pastýřem :-).
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář